3. kapitola - Podezřívání
Tehdy Snape uklízel do rána. Dával si od té doby pozor na Harryho. Před pár dny se konal 2. úkol turnaje Tří kouzelníku. Letos byli teda čtyři. Jak Harry vykonával druhý úkol, Snapea to utvrdilo v přesvědčení , že Harry tenkrát v noci se mu přehraboval v kabinetě a něco si vypůjčil z jeho soukromých zásob. Byl přesvědčen o tom, protože Harry použil žaberník. Ten se mu taky ztratil!
Snape seděl za katedrou. Kontroloval lektvary , přestu mu
neušlo, že je tady sám s Harrym. Harry vstal, v tom uslyšel ledový
hlas: „Potter, co jste, předvedl v druhém úkole, bylo dobré. Použil jste můj
žaberník, takže kradete!“ Harry mezitím urovnal učebnice do svého baťohu. Potom
zahřměl jeho hlas. „Já jsem vám nic neukradl!“ Nemohl se ovládnout. „Opravdu?
Máme se přesvědčit, jestli mluvíte pravdu?“ Harry ztuhl. Vůbec se nehýbal.
Věděl kam Snape míří. Vůbec se mu to nelíbilo. Nezamlouvalo se mu to. Snapeovi
oči se stále zařezávali do Harryho očí. Snape nasadil ještě škodolibý úsměv.
Postavil se a popošel před katedru. Pokračoval: „Byl by jste tak laskav a podal
mi ten váš zbylý lektvar v té láhvičce.“ Harry byl zmatený, měl strach.
Pomalu se plížil. Snapeův úsměv byl více hrozivější. Nakonec mu ho podal. Snape
zabručel na něj, ať zůstane stát na tom samém místě, když mu podával lektvar.
Snape ho v klidu položil na svůj stůl. Potom nečekaně chytl Harryho u krku
svou rukou a tiše mu pošeptal: „Pottere, naposledy vás varuju. Jestli se něco
ještě ztratí z mých soukromých zásob, odnesete si to!“ „Já vám mikdy nic
neukradl!“ Bránil se Harry. „Máme se o
tom přesvědčit? Použiju rád Veritasérum i když je zakázáno ho používat na
studentech. Takže vás varuju naposled.“ Držel Harryho tak pevně, že začal lapat
po dechu, Nakonec se přiškrceným hlasem ozval: „Až půjdu za vámi, připomenu si
to!“ „Velice dobře, tak jsme domluvení. Ještě něco se ztratí a pravdu z vás vytluču!“ Zněl jeho hlas
syčivě. „ A teď běžte! Než si to rozmyslím!“ Pustil ho. Harry se konečně mohl plně
nadechnout. Popadl baťoh a zmizel.