10. kapitola - Před prázdninami
Zbýval poslední týden před posledním úkolem, Harry byl čím dál nervóznější. Vztah s Hermionou se nakonec zlepšil. Jak s Harrym, tak i s Ronem. Zjistili, že dobří přátele umějí odpouštět a oni byli ti nejlepší přátele. Těžce to ze začátku nesli, ale smířili se s tím.
Dali se dohromady a trénovali s Harrym kouzla do třetího úkolu. Hermiona vybírala kouzla, která by mohl požít. Byl jí za to vděčný. Ron jim také pomáhal.
„Harry už ti jde!“ Zvolala nadšeně Hermiona.
„Zkus to ještě jednou! Ale tentokrát na mě to použij.
“Rád si to vyzkouším.“ Ron se dobrácky zašklebil.
„Tak dobrá, pojď proti mně!“ Vyzval ho Harry. Poslechl ho, šel pomalu k němu. Po chvilce se Harry pustil do své práce.
„Ristencio!“ Ronovi se zpomalil pohyb. Pohyboval se ještě pomaleji. Po nějaké době zase chodil normálně. Kouzlo totiž po chvilce vyprchá.
„Skvělý, Harry! Doufám, že jim to nandáš!“ Volal vesel Ron.
„Pokusím se o to.“
„Harry, dokážeš to!“ Dodávala mu sebedůvěru Hermiona.
„Jen dávej pozor, ještě stále někdo může využít toho, že jsi v turnaji.“ Upozornila ho.
Hermiona s Ronem šla druhý den za ním na ošetřovnu. Zbýval už jen poslední den do odjezdu. Když vešla, rozeběhla se a objala Harryho. Ten už stál připravený k odchodu. Ron nečinně přihlížel. „Tak pojď, Harry.“ Řekla opatrně.
Trojice vešla do vstupní síně na snídani. Všichni pokukovali na Harryho. Po snídani povstal Brumbál, aby uscili památku Cedrickovi a varovala je před Voldemortem. Potom se všichni rozešli. Venku bylo nádherné počasí.
Hermiona využila situace, šla ke Snapeovi, protože nikdo nebyl na chodbách. Když vešla do pokoje, otočil se k ní Snape. Asi něco dopsal, protože držel v ruce kus popsaného papíru. Znehybněla, v hlavě měla stále jednu otázku. Dívali se upřeně do očí.
„Kde jsi byl celou noc a proč ses ráno opozdil na snídani?“ Opovážila se mu nakonec položit tuto otázku.
„To ti nemohu říct.“ Odpověděl unaveným hlasem. Poté na papírek namířil hůlkou a cosi zamumlal. Papírek zmizel.
„No, tak Severusi! Mám o tebe starost!“ Stále naléhala.
„Tak kde jsi byl?“
„Opravdu ti to nemohu říct.“ Posadil se do křesla v koutě u krbu. Ale tak, aby na ni viděl, Hermiona si začala balit. Celou dobu nikdo nepromluvil.
Když měla sbaleno, chtěla mu položit další otázku. Jenže do místnosti vstoupil Brumbál. Nebylo na něm vidět, že by ho vyvedlo z míry, když viděl Hermionu.
„Tak já radši půjdu.“ Promluvila místo své otázky.
„Ještě tu zůstaňte, slečno Grangerová, musím Vám něco říct.“ Řekl na to rychle Brumbál. Hermiona strnula zvědavostí.
„Musím Vás oba varovat.“ Snape tušil, co teď bude říkat, přesto ale mlčel.
„Nikomu neříkejte, že se máte rádi a nedávejte to najevo. Kdyby se to rozkřiklo, mělo by to neblahé důsledky. Ještě štěstí, že se to povedlo ututlat, když jste se málem dostal do Azkabanu. Pouze pár lidí to ví a to je učitelský sbor a Harry s Ronem. Nikdo jiný nic neví.“
„Pane profesore, co se stalo?"
„Slečno Grangerová, nic víc vám teď bohužel říct nemohu, držte se toho, co jsem Vám teď řekl.“ K tomu ještě dodal: „Jste na to příliš mladá….“
„Ale já mám starost o Sev….“ Nestačila to doříct.
Hermiono, já mám taky o tebe starost. Pokud se budeš řídit tím co právě pan ředitel říkal, vše bude v pořádku.“ Vmíchal se do rozhovoru Snape.
„Doufám, že mi alespoň o prázdninách napíšeš.“
„Slibuji.“ Odpověděl ji na to a se zkamenělou tváří pohlédl na Brumbála.
„Už můžete jít. Já si ještě potřebuji promluvit se Severusem. Hermiona smutně pohlédla na Severuse a odešla.
Trojice kamarádů si užívala poslední krásný den. Hermiona stále přemýšlela o rozhovoru se Severusem s Brumbálem. Nečekala, že by je v lásce potkaly překážky.
Komentáře
Přehled komentářů
hej skvělí. moc se mi ta povidka libi. a jeste vic me zajima... bude i 11??? :D
brutus!!
(Jigoku , 29. 3. 2011 17:31)